Zahrada je místem, ke kterému dřevo rozhodně patří. Můžete se zde potkat se spoustou dřeva v podobě funkční, estetické či v ideálním případě kombinované. Aby dřevěné výrobky něco vydržely, potřebují vhodnou konzervaci. Pár základních zásad pro použití a ošetření dřeva v zahradě si můžete přečíst v krátkém článku.
Konzervace dřevěných výrobků musí odpovídat materiálu, expozici, a použití. Je-li výrobek zhotoven z vhodného dřeva, je z poloviny vyhráno. Dřevo může mít velmi různorodé vlastnosti, ať už jde o barvu, vzhled, texturu, hmotnost, pevnost, ale hlavně trvanlivost.
Trvanlivá dřeva nemusí být jen ta exotická
Nejtrvanlivější a povětrnosti nejodolnější jsou některá exotická dřeva. Tím asi nejznámějším je teak. Jeho dřevo je natolik odolné, že se používá na pobití paluby luxusních jachet a na výrobu toho nejkvalitnějšího zahradního nábytku, který neshnije. Pouze čas od času je potřeba jej napustit speciálním olejem. Ale i když na aplikaci oleje zapomenete, nábytek vydrží, jen vám nehezky zešedne.
Z domácích dřev je nejtrvanlivější dub. Extrémním případem jsou dubové klády používané ke zpevnění hrází jihočeských rybníků, které vydržely pod hladinou vody v bahně někdy i celá staletí. Dřevem, které svou výdrží ve venkovním prostředí za dubem příliš nezaostává, je akát. Třetím vysoce trvanlivým domácím dřevem, které je pevné a trvanlivé zároveň, je jasan.
I netrvanlivé dřevo může vydržet
Na opačné straně trvanlivosti jsou dřeva měkká, například topol nebo náš národní strom lípa. Lipové a topolové dřevo je díky své měkkosti a snadné opracovatelnosti přímo předurčeno například k řezbářskému či sochařskému zpracování. Jejich trvanlivost velmi závisí na jejich konzervaci a uložení. Pokud mají stálé suché prostředí, tak vydrží celá staletí, jako ten dub pod hladinou. Důkazem je spousta madon vyřezaných z lipového dřeva v našich kostelích. Hlavní rozdíl ve využití je v tom, že zatímco akát či dub vydrží i venku na povětrnosti, lípa či topol musí být pod střechou.
Správné uskladnění a ošetření dřeva
Ze všeho nejdůležitějším úkolem je chránit dřevo před působením vlhkosti. Což neznamená ochranu jen před vodou shora, tedy před deštěm, co na dřevo naprší, ale hlavně je nutné chránit dřevo před vlhkostí zespoda, tedy před tou, co do dřevěných výrobků vzlíná ze země. Dřevo, a to i nejtrvanlivější a optimálně ošetřené, by mělo být v každém případě důkladně odizolováno od země, jinak se v něm dříve či později usadí nějaké houby, a to je počátkem konce.
Správné ošetření dřeva může prodloužit životnost dřevěných výrobků, a je lhostejné, zda se jedná o plot ze smrkových latěk, lipovou dřevořezbu nebo staré loukoťové kolo ze žebřiňáku po dědečkovi pověšené pro ozdobu na zdi stodoly. Na ochranu dřeva vymysleli lidé spoustu mořidel a dalších přípravků, nátěrů, lazur a kdovíčeho ještě.
Nebudu tu jmenovat jednotlivé značky nebo se pouštět do jejich hodnocení. Ale obecně lze pozorovat přechod od barev založených na bázi organických rozpouštědel k akrylátovým lazurám ředitelným vodou. Osobně pro ošetření dřevěných výrobků na zahradu doporučuji využívat co nejvíce přírodních látek, jakými jsou například lněný olej – fermež, jiné napouštěcí oleje či přírodní vosky. Mají většinou velikou výhodu v tom, že zůstává vidět přirozená struktura dřeva a při opakované aplikaci se nemusí složitě odstraňovat, jako některé polooprýskané nátěry, či lazury.
Jak rozhodně ne!
Pokud vám světa znalá sousedka bude tvrdit, že nejlepší je natřít loukoťová kola z žebřiňáku po dědovi, plaňkový plot či prkna pro ohražení kompostu vyjetým olejem, co jste vypustili z automobilu, protože je to levné (a manžel taky tvrdí, že dřevo pak dlouho vydrží, a on se přece v olejích vyzná). Poděkujte jí za dobrou radu, ale proboha nedělejte to! Jednak byste si na zahrádce udělali malou ekologickou katastrofu a navíc, kdykoliv byste prošli okolo plotu, nebo šli vysypat něco na kompost, byli byste špinaví od šmíru minimálně do té doby, než takový „trvanlivý nátěr“ oprší a vsákne se do země.
Autor: Ota Beran
© 2011
Datum zveřejnění: 31. 7. 2011