Určitě jste se již v obchodě s ovocem a zeleninou setkali s nabídkou zvláštních zeleno-červených řapíků s tabulkou rebarbora (nebo možná reveň), o kterých jste vůbec netušili k čemu mohou být dobré.
Již je to dávno, co jsem se s rebarborou poprvé setkala - na pionýrském táboře ve Německu (tehdy ještě v Německé demokratické republice), kde jsme několikrát dostali koláče s ovocem se zajímavou nakyslou chutí. Spousta dětí je neměla vůbec ráda, ale mně už tenkrát zachutnaly. U nás doma se sice s revení nepeklo (nejspíš proto, že obě moje sestry trpěly na ledvinové kameny), ale před pár lety se mi podařilo uhájit kousek záhonku pro výsadbu rebarbory a jarní koláče si už bez ní téměř neumíme představit.
Pěstování rebarbory
Na pěstování není rebarbora vůbec náročná. Stačí jí kousek půdy a trochu dohledu, aby nám nezabrala víc místa, než bychom chtěli. Na jaře rebarbora vyrazí ze země a po několika týdnech (letos jsme měli první koláč už v půlce dubna) je možné začít sklízet první řapíky. Nám se osvědčilo postupné sklízení řapíků o průměru asi dvou až tří centimetrů (na jeden plech koláče obvykle stačí tři až čtyři - podle délky). Vybraný řapík je potřeba celý opatrně odtrhnout od rostliny, jedovatý list oddělit od řapíku a dát třeba na kompost.
V kuchyni rebarboru opláchneme a sloupneme tenkou vnější šlupičku, což se většinou velmi dobře daří. Před dalším použitím ji obvykle nakrájíme na kousky (cca centimetrové) a můžeme ji buď krátce povařit nebo rovnou nasypat na koláč, také ji můžeme dát do mikrotenového sáčku a zamrazit. V každém případě je rebarboru potřeba před konzumací vždy dobře tepelně upravit.
Ale co že ta rebarbora vlastně je?
Zelenina nebo ovoce?
Reveň rebarbora (Rheum rhabarbarum), patřící do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), byla používána již v tradiční čínské medicíně před bezmála pětitisíci lety. Její kořen obsahuje například projímavé antrachinony nebo protizánětlivé třísloviny. Listy jsou jedovaté (ale zjistili jsme, že hlemýžďům je to úplně fuk). A tak se dostáváme k tomu, co je mezi kořenem a listem - k řapíkům. Jejich barva je od zelené po červenou. Buňky rebarborových řapíků obsahují více než 90 % vody, a tak má tato zelenina velmi nízkou energetickou hodnotu. Z minerálních látek v nich nalezneme zejména draslík, vápník a železo.
Typickou kyselou chuť dávají rebarboře ovocné kyseliny - jablečná, citronová a šťavelová. Jejich obsah se v průběhu roku mění - na jaře je ve prospěch kyseliny jablečné a v červenci stoupá obsah kyseliny šťavelové. Kvůli obsahu kyseliny šťavelové se rebarbora nedoporučuje lidem, kteří mají problémy s tvorbou ledvinových kamenů, revmatismem a dnou.
Nicméně, pár kousků koláče s rebarborou si jednou do roka (tedy na jaře) může dopřát takřka každý.
Že neznáte žádný recept? Tady je jeden na ukázku.
Vločkový dezert s rebarborou
Tento recept je snadný, rychlý a nejen ovesné vločky přispějí organismu mnohým dobrým.
Připravíme si suroviny a zapneme troubu na 180 stupňů. |
Na rebarborový základ potřebujeme:
|
Dále si připravíme:
|
Tak nějak by mělo vypadat drobenkové těsto. |
A tak budeme postupovat:
- Rebarborové řapíky omyjeme, oloupeme a nakrájíme na centimetrové kousky
- Smícháme s cukrem, škrobovou moučkou, medem a skořicí
- Vsypeme do zapékací misky vymazané máslem
- Z másla, cukru, ovesných vloček a ořechů vypracujeme drobenku, kterou nasypeme na rebarborovou směs
- Vložíme do předehřáté trouby a pečeme dokud těsto nezíská krásnou medovou barvu (lze péct i pod grilem mikrovlné trouby)
- Necháme vychladnout v zapékací misce, rozdělíme na jednotlivé porce a podáváme buď s kopečkem šlehačky nebo zmrzliny
Přejeme dobrou chuť!
Další recepty na využití rebarbory... podle toho kolik máte na upečení času a ještě jeden recept nejen do remosky.Autor: Anna Marcinková, Ota Beran
© 2009
Datum zveřejnění: 13. 5. 2009
Zpět na domovskou stránku
od 9. 11. 2009