Le Mont-Saint-Michel [vyslov: l mon sen mišel], česky: Hora sv. Michaela, je přírodní a historickou památkou, kterou při toulkách Normandií nesmíte vynechat. Jestli plánujete navštívit severozápadní část Francie, tak rozhodně doporučuji toto místo k návštěvě. Je to unikátní památka zapsaná roku 1979 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Jednoduchý popis, že se jedná o žulovou asi 80 metrů vysokou skálu na pomezí Normandie a Bretaně, na níž stojí bývalý klášter, by asi nevyjádřil dostatečně výstižně celou krásu, pozoruhodnost a magičnost onoho místa. Tato skála se totiž tyčí na velice zvláštním místě.
Jestli má nějaké místo na světě genius loci, tak je to určitě Svatý Michael. Dříve to byl takzvaný přílivový ostrov, což je vyvýšenina, která je při přílivu ostrovem, ale při odlivu se na ni dostanete suchou nohou. Dnes už se k ní dostanete nejen suchou nohou, ale suché zůstanou i pneumatiky vašeho auta, či autobusu, který vás sem přivezl, protože už roku 1879 byl k Svatému Michaelovi vybudován násep, na kterém byla mnohem později postavena asfaltovaná silnice, po níž sem dnes proudí řady aut a autobusů s turisty. Tím výjimečnost tohoto místa ovšem ani zdaleka nekončí. Záliv svatého Michaela, je oblastí, kde je jeden z nejvyšších rozdílů hladiny oceánu mezi přílivem a odlivem v celé Evropě. Někdy tento rozdíl činí až 15 metrů. V rovinaté krajině zálivu to znamená, že moře, které při přílivu omývá žulovou skálu „Le Mont-Saint-Michel, při odlivu „odteče“ i více než deset kilometrů daleko.
Pokud se tedy při odlivu necháte zlákat na dalekou procházku po písečné rovině s úžasnými výhledy na horu, jejíž klášter svou kostelní věží doslova propichuje oblohu, může se vám stát, že vás překvapí příliv, který v ploché písčině postupuje ohromným tempem tak, že před ním ani nestačíte utíkat a při útěku se namočíte. (Pokud se ovšem nerozhodnete zůstat na místě a do příštího odlivu šlapat vodu.)O historickém významu Hory svatého Michaela by se daly psát celé knihy a jistě by nedokázaly skutečnost postihnout ve vší úplnosti. S jistotou víme, že tento bizarní kámen, jakoby vržený nějakým obrem do písčité roviny zálivu byl znám už Keltům, jejichž přírodní mytologie si nemohla nevšimnout tohoto zvláštního místa. Byl pro ně jakýmsi hrobem, kam odcházely duše zemřelých. Hrobová hora je název, který se dochoval od Římanů. Křesťanská historie začíná legendou, podle které se prý roku 708 sv. Aubertovi, biskupu v nedalekém Avranches, ve spánku zjevil archanděl Michael a přikázal mu, aby na hoře, od dávných dob nazývané hrobová, postavil klášter. Biskup tomuto zjevení zprvu nepřikládal velký význam, ale když se archanděl zjevil znovu a pak ještě jednou, pochopil, že by se příliš nevyspal, uposlechl tedy a dal se do nelehkého budování románské kaple na vrcholu hory.
V roce 966 daroval normanský vévoda Richard I. tuto kapli řádu benediktinů, kteří okolo postupně postavili v gotickém slohu klášterní budovy a při klášteru vzniklo i opatství. Hora Svatého Michaela začala být významným poutním místem a klášter se stal jedním z center vzdělanosti svým významem zasahující celou západní Evropu. Od 11. století na hoře nebyl pouze klášter, ale byla opevněna a za pevnostními zdmi se objevili vojáci, kteří sloužili opatství a králi. Pevnost sehrála důležitou úlohu během stoleté války mezi Anglií a Francií. Angličané se snažili celkem třikrát dobýt opevněný Mont-Saint-Michel, ale nikdy se jim to nepovedlo. Nebylo totiž vůbec jednoduché pevnost na skále, která s železnou pravidelností měnila na ostrov.
Později za reformace byl význam kláštera postupně oslabován a ránu do vazu mu uštědřila Velká francouzská revoluce, kdy byl klášter zrušen. Za Napoleonovy vlády byl ostrov pojmenován na Ostrov svobody (Ile de Liberté), ale svobody si jeho tehdejší obyvatelé příliš neužili, protože se z pevnosti stalo vězení. To bylo sice v polovině devatenáctého století zrušeno, ale až v roce 1966 bylo opatství benediktinům alespoň symbolicky navráceno při příležitosti tisíciletí založení kláštera.Vstoupíte-li hlavní branou do Le Mont-Saint-Michel, pohltí vás bludiště tvořené křivolakými středověkými lomenými uličkami a schodišti sevřenými mezi kamennými zdmi domů a hradeb. Jediný směr, který je pěšímu návštěvníkovi jasný, je cesta vzhůru ke kostelu. A skutečně, když projdete tou spoustou uliček a vyšlapete množství stupňů žulových schodišť, postupně se před vámi začnou otevírat překrásné výhledy do okolní roviny. Na samém vrcholu skály obepnuté mnohapatrovými budovami stojí strohý kostel, přísně hrozící vztyčeným ukazovákem své věže viditelné ze širokého a dalekého okolí. Při odjezdu se po ní budete ještě dlouho otáčet s myšlenkou na to, jaká další tajemství Saint-Michel vám asi ještě zůstala skryta.
Autor: Ota Beran
© 2009
Datum zveřejnění: 27. 12. 2009